cz
V technologiích řízení budov obvykle používáme programovací jazyk FUPLA, „function plan“, s funkčními bloky, vzájemně propojenými pomocí signálových toků. Tento koncept má mnoho výhod: dobrou čitelnost, přehledné uvádění do provozu a diagnostiku, určitou ochranu proti vytvoření chybného kódu a další, nicméně řada zkušených programátorů dává přednost strukturovanému textu – ST. Tento jazyk umožňuje konstrukce, které by ve FUPLA šly realizovat jen velmi obtížně, pokud vůbec. Jde především o cykly, podmínky, práci s poli, ale i o hromadnou editaci u stovek opakujících se okruhů, jako jsou zónové regulátory.
Jak ale využít všech benefitů ST a přitom zachovat přehlednost aplikačního programu? Řešením může být kombinace ST a FUPLA, kdy jako základní je použit program složený z funkčních bloků, přičemž některé z bloků jsou psány v jazyce ST. Jde asi o nejčastější případ. Další oblíbenou cestou je vytvoření standardního funkčního bloku (například pro řízení zónové regulace) a mnohonásobné volání tohoto bloku v hlavním programu v ST, což usnadňuje editaci – místo připojování stovek vstupů a výstupů funkčních bloků se vždy jen hromadně nahradí část názvu proměnné.
V následujících textech se podíváme na to, jak se se strukturovaným textem pracuje. Ukážeme si, jak efektivně řešit základní úlohy, aniž bychom znepřehlednili aplikační program jako celek.