Ve snímačích jsou použita digitální čidla, tedy ne odporové měřicí prvky, ale elementy s komunikační sběrnicí, které již dávají rovnou numericky hodnotu naměřené teploty (případně vlhkosti). Chyba měření vlastního elementu může být jiná, než je uváděna v katalogovém listu jejich výrobce a je tedy prakticky vyloučena.
Tato korekce je již z výroby nastavena a nastavujeme ji tak, aby maximálně kompenzovala i vlastní nepřesnost měřicího prvku. K zvýšení měřené teploty ale může dojít, jak praxe ukazuje, i v případě, kdy napájecí napětí ovladače přesáhne 27 V st. Pak zaberou přepěťové ochrany, oříznou špičky napájecí sinusovky, a tuto energii přemění v teplo, které pak měřenou teplotu ovlivní. Jako první věc zkontrolujte toto. Dnešní transformátory mohou mít napětí naprázdno poněkud větší než při plné zátěži (kdy by nemělo klesnout pod jmenovitých 24 V st), a tudíž při malé zátěži trafa může k tomuto jevu dojít. Protiopatření je použít pro ovladače jiný zdroj napájení.
Zákazník většinou jako referenční teploměr používá laboratorní rtuťový teploměr nebo elektronickou sondu. Oba tyto přístroje mají měřicí prvek malých rozměrů a obvykle lesklý, tj. měří se pouze teplota média (vzduchu), k tomu je ostatně tento teploměr určen, nikoli sálavá (radiační) složka. Ta ovšem po dopadu na plastový kryt čidla je snímána a ovlivní měřenou teplotu. Ovladače tedy neměří jen teplotu vzduchu, ale i složku sálavou (to je z hlediska regulace naprosto v pořádku a žádoucí, protože přesně tak vnímá teplotu i člověk). Příspěvek sálavé složky může činit i cca 2 K.
Setkali jsme se i s tím, že zákazník použil levný digitální teploměr umístěný na konferenčním stolku, cca 3 m od čidla a o 1 m níže. Pohled termokamerou dokáže, že teplotní poměry v místnosti mohou mít velký rozptyl.
