Při projektování a montáži I/O karet u podstanic Wall musíme dbát některých omezení. Podrobný popis je uveden v Pokynech pro projektování WAGO I/O System 750. Platí zejména tato pravidla:
Na jeden procesorový modul lze připojit maximálně 64 I/O karet o šířce 12 mm.
Tohoto omezení ale asi nedosáhneme, protože pravděpodobně dříve narazíme na max. limit fyzických datových bodů:
Na jeden procesorový modul lze připojit cca. 300 – 400 vstupů či výstupů.
Tento limit je zde kvůli tomu, aby aplikační program nebyl příliš velký a programový cyklus netrval déle než řádově stovky milisekund. Počet fyzických datových bodů ovšem závisí i na technologii: jde-li například pouze o sběr binárních signálů, jako je hlídání stavů ochran, je možné připojit i dvojnásobek I/O bodů. Naopak jsou-li do procesorového modulu integrovány zónové regulátory a téměř každý z nich má vlastní týdenní časový program (který zabere v paměti relativně dost místa), celkový počet datových bodů bude nižší, pro 50 – 60 regulátorů může jít například o 250 – 300 fyzických datových bodů.
Na jeden procesorový nebo napájecí modul lze připojit karty o max. celkovém odběru 1650 mA.
Zatížení modulu snadno spočítáme pomocí kalkulátoru zátěže, dostupného na stránkách domat.cz v sekci Ke stažení – Technická dokumentace - Pro projektanty. Do sloupce B zadáme poslední troj- nebo čtyřčíslí komunikační karty a do sloupce D počet kusů na sběrnici. Ve sloupci H se zobrazí zbývající proud pro následující karty. Pokud je výsledek záporný, musíme ubrat karty a vložit napájecí modul 750-613.
Konfigurace karet, při níž již musíme použít další napájecí modul.
V situaci na obrázku bychom museli mezi oba moduly 750-1515 vložit modul napájecí a přivést na něj 24 V ze zdroje. Stejný výpočet pak provedeme pro karty následující za napájecím modulem.
Celá sestava je ukončena kartou 750-630.
Dalšími kartami lze doplňovat i předpřipravené sady wMX, wMX/COM, wCIO a wCIO/COM. Pořád ale platí výše uvedená omezení.
U komunikačních karet 750-652 musíme do datových bodů počítat integrované proměnné.
V sestavě obvykle bývá max. 4 – 5 komunikačních karet RS232/RS485, opět jde o tzv. „soft limit“, záleží na počtu připojených zařízení a počtu datových bodů na každé sběrnici. Složitější systémy doporučujeme konzultovat s technickou podporou Domat.
Tyto karty musí pracovat v režimu klient, tedy na jejich komunikační svorky jsou připojeny sériové servery (frekvenční měniče, zónové regulátory atd.). Pokud potřebujeme sdílet data s cizím systémem po sériové lince v zapojení, kdy PLC je v roli serveru, je pro tento účel nutné použít onboard port (najdeme ho u w750-8102 a sestav wCIO/COM, wMX/COM). Integrované proměnné se počítají do celkového počtu vstupů a výstupů, protože „úzkým hrdlem“ je zde vnitřní sběrnice mezi kartami a procesorovým modulem.
Je-li v sestavě použit GSM modem pro posílání alarmových SMS, musí být připojen na onboard port. Sériový kabel pro připojení modemu na požádání dodáme, je to nekřížený DB9 M-M kabel, což není běžně vyráběný typ. Je vhodné ho napsat do specifikace, aby byl při realizaci objednán.
Při rozšiřování počtu I/O se nové karty doplňují vždy na konec sestavy.
Na pořadí karet v zásadě nezáleží, je jedno, zda budou v sestavě (zleva doprava) první analogové vstupy nebo jiné typy signálů atd. Z hlediska EMC a přehlednosti zapojení dává ale smysl sloučit stejné typy datových bodů k sobě, tedy pokud máme například 3 karty DO, umístíme je vedle sebe a pak pokračujeme DI a dalšími typy karet. Jakmile ovšem dojde k následnému rozšiřování sestavy o další karty, nové karty musejí být přidávány na konec sestavy, nikoli mezi karty stávající. Při startu PLC totiž dochází k automatickému adresování karet podle pozic počínaje od procesorového modulu. V případě narušení původní řady by došlo ke změně adres stávajících karet, což by muselo být opraveno v softwaru.
DIN lišta, na kterou se moduly instalují, musí být řádně upevněna a zajištěna proti prohýbání.
Ideální by bylo použít originál WAGO DIN lištu (210-114 /-197) s výškou 15 mm, která má materál o tloušťce 1.5 mm, nebo jinou lištu s výškou 15 mm. Běžné lišty s výškou 7.5 mm, vyráběné z materiálu o tloušťce 1 mm, totiž na délkách větších než asi 30 cm již nemají dostatečnou tuhost a musejí být upevněny k podkladu na více místech, ideálně každých 10 cm. Problém je, že západka komponent (karet) zasahuje do profilu nosné lišty a montážní body (šroubové spoje) je nutné do nosné lišty zapustit – použít šrouby se zápustnou hlavou nebo slepé nýty.
Mezi spodní částí karet a DIN lištou již není místo pro hlavy upevňovacích šroubů.
Pokud bychom použili šrouby s půlkulatou hlavou a nezapustili je do lišty, mohly by karty být vytlačovány vzhůru a ztrácet kontakt po vnitřní sběrnici. To bohužel vede k přerušení komunikace mezi procesorovým modulem a kartami a tedy k celkové ztrátě funkce zařízení.
V okolí sestavy musí zůstat dostatečný prostor na odvod tepla.
Minimální vzdálenosti sestavy od ostatních komponent v rozvaděči
Volný prostor je důležitý nejen kvůli odvodu ztrátového tepla, ale i pro snazší manipulaci s vodiči, které vycházejí z boků kabelových kanálů. Pokud by předepsané vzdálenosti nebyly dodrženy, při montážních a servisních pracech by nebyla dostatečná rezerva pro vedení vodičů od svorek karet do kanálů.
