Konektivita PLC směrem k nadřazeným systémům je důležitá pro vzdálený monitoring či ovládání, ale i pro integraci do aplikací, které slouží k řízení výroby nebo jejímu plánování. Jedním z oblíbených komunikačních rozhraní je OPC (Object Linking and Embedding for Process Control). To se využívá zejména v průmyslu – OPC servery poskytují prakticky všichni výrobci průmyslových programovatelných automatů. S OPC serverem komunikuje OPC klient, což je většinou vizualizační program, databázový konektor nebo jiný software pro vyhodnocování procesních dat. Rozhraní OPC tak představuje „neutrální“ vrstvu, která rychle a snadno propojuje zdroje a odběratele dat různých výrobců bez nutnosti psát komunikační drivery pro každou kombinaci klienta a serveru.
Standard OPC má historicky dvě podoby: OPC DA a OPC UA. OPC DA (OPC Data Access) je původní koncept, který je postaven na datovém modelu DCOM firmy Microsoft. Využívá technologie OS Windows, je tedy závislý na této platformě a pokud OPC server a klient běží na různých počítačích, je nutné komplikovaně nastavovat vzájemná přístupová práva. Jde nicméně o klasické řešení, které je dostupné v mnoha vizualizačních programech a zejména u starších systémů je OPC DA nabízeno jako jediná možnost.
OPC UA (OPC Unified Architecture) využívá pro přenos dat binární protokol (opc.tcp://) nebo webovou službu (http://). Jde o platformně nezávislý standard, dnes upřednostňovaný.
OPC server je dostupný i pro PLC Domat. Podporuje jak OPC DA, tak OPC UA, a proto je vhodný pro integraci PLC i do starších vizualizačních nebo řídicích systémů, které OPC UA neumí. Požadované standardy se vybírají při instalaci.
Při programování PLC můžeme každou proměnnou označit jako Zapisovatelnou do OPC Exportu a dále povolit její export pro příslušné PLC (mohlo by se stát, že stejný program je použit ve více PLC – a je tedy nutné určit, pro která PLC v sestavě se má proměnná do OPC serveru exportovat). Je zbytečné v OPC serveru nabízet všechny proměnné v PLC, snižuje to přehlednost a představuje bezpečnostní riziko.
U OPC DA se doporučuje provozovat OPC server na stejném počítači, na kterém běží OPC klient, aby nebylo nutno řešit nastavení přístupových práv v DCOM modelu Windows. Topologie pak vypadá takto:
Funkci OPC serveru lze snadno ověřit pomocí některého z volně dostupných klientů, např. Matrikon OPC Explorer:
V případě OPC UA je situace zajímavější, protože pro přístup na službu je nutné znát kromě adresy serveru i TCP port. Výchozí je 4840. Pokud je toto číslo použito jiným OPC serverem jiného výrobce, lze jiné číslo TCP portu vybrat při instalaci serveru. Výhodné je, že OPC klient i OPC server mohou bez problémů běžet na různých strojích, je jen nutné zkontrolovat a případně povolit firewall pro příslušný port na počítači se serverem.
Poté, co je server nakonfigurován (viz Help k Domat IDE), můžeme ověřit, zda služba je spuštěná a funkční:
Abychom zkontrolovali, na jakém TCP portu OPC server naslouchá, vypíšeme si obsazené porty příkazem netstat -aon a zkontrolujeme, jaký port obsadil proces s PID OPC serveru (zde 6816):
Vidíme, že OPC UA server zde naslouchá na TCP portu 60000. Tato hodnota byla vybrána při instalaci a je ji také nutné zadat do parametru s adresou OPC serveru v OPC klientském programu:
Kontrola funkce pomocí obecného OPC klienta je dobrou pomůckou: ukáže, zda případné problémy jsou na straně OPC serveru nebo OPC klienta (vizualizace).
OPC server je software dodávaný bezúplatně, a proto představuje jednoduchou a nízkonákladovou cestu, jak zpřístupnit procesní data z podstanic Domat cizím systémům – a to jak z hlediska investičního, tak co do náročnosti engineeringu. Jen pro pořádek připomínáme, že dalšími možnostmi sdílení dat s nadřazenými systémy jsou Modbus RTU nebo TCP server, BACnet server, či webové API. Pro užší integraci poskytujeme SDK pro implementaci nativního protokolu SSCP nebo jeho plný popis. V případě jakýchkoli dotazů kontaktujte naši technickou podporu, support@domat.cz.
